Blahovičník kulatoplodý

(Myrtovité)

Eucalyptus globulus

(Myrtaceae)

Eucalyptus

(Tasmanian blue gum leaf)

Základní informace

Blahovičník je původně stromem australských domorodců, kteří žvýkali listy v suchých oblastech pro vysoký obsah vody. V 19. století se stal blahovičník účinnou léčbou vysokých horeček francouzských lodních posádek. Rostlina se dostala postupně do Evropy s označením australský strom proti horečce. 0 20 let později byla rostlina použita k léčbě malárie. Američtí eklektici doporučovali eukalyptovou silici jako antiseptikum a pak také k inhalacím při léčbě černého kašle.

Charakteristika

Blahovičníků je v Austrálii více než 500 druhů, které tvoří nejméně 3/4 veškeré původní vegetace. Rozsah výšky je podle druhu někde mezi 1,5 metrem pro nejmenší keře a více než 100 metrů pro vysoké stromy. Jsou citlivé na mráz a vyžadují jílovitou půdu s velkým množstvím vody. Nesnáší se moc s jinou vegetací, proto se často mimo svou původní oblast vyskytují pouze čisté blahovičníkové háje.

Využití byliny

Listy obsahují až 3% silice bohaté na účinné látky. Hlavní podíl tvoří eukalyptol (70-95%), dále se objevují α-pinen, p-cymol, třísloviny, triterpeny a flavonoidy. Samotný list se používá výjimečně, většinou do expektoračních čajových směsí.
 
Silice se však hojně využívá do prsních mastí a balzámů při nachlazení, do nosních olejů a mastí, mazání na revmatické potíže, případně při katarech horních cest dýchacích a při astmatu.