Jitrocel kopinatý

(Jitrocelovité)

Plantago lanceolata L.

(Plantaginaceae)

Narrowleaf plantain

Základní informace

Jitrocel má v lidové medicíně své neodmyslitelné místo, a to nejen v české, ale je uznáván také v Číně a Indii. Domovem jitrocele je Evropa, severní a střední Asie. Vyskytuje se převážně na travnatých a slunných místech.
 
Po mnoho staletí byl jitrocel užíván v čínské a Ajurvédské medicíně, kde byly listy a semena využívány k léčbě průjmu, hemeroidů a zácpy. Pro stejné účinky se stal v 16. století běžnou součástí lidové medicíny v Evropě. Anglický bylinář Nicholas Culpeper doporučoval v 17. století jitrocelová semena na záněty, dnu a bolavé bradavky u kojících matek. Zajímavé je, že ve spojených státech se tato léčivá rostlina začala používat až po první světové válce.

Charakteristika

Jitrocel je vytrvalá bylina s růžicí přízemních listů, které jsou celokrajné, na bázi zúžené v řapík. Listy mají výraznou žilnatinu a jednoduché, podélně rýhované stvoly (10-30 cm dlouhé) jsou zakončeny klasem drobných žlutobílých kvítků se čtyřmi nápadně dlouhými tyčinkami. Plodem je dvoupouzdrá dvousemenná tobolka.
 
Z rostliny se využívá převážně list, semena jsou využívána pro svoji schopnost bobtnat. Pro tyto vlastnosti se ovšem více využívá jiný druh – Jitrocel blešník (Plantago psyllium), dnes hojně využívaný při redukčních dietách.

Využití byliny

Rostlina obsahuje až 2,5 % aukubinu, katalpol, sliz, třísloviny, kumariny a flavonoidy. Dále pak vitamin C a kyselinu křemičitou. Vnitřně se užívá ve formě nálevu při onemocněních horních cest dýchacích se silným zahleněním jako antitusikum a expektorans. Také se užívá při chronických katarech průdušek. Jitrocel je jedna z bylin využívaných při léčbě černého kašle. Dětem se podává ve formě sirupu. Obsah slizových látek se využívá při poruchách trávení a léčbě zácpy. Zevně se jitrocel využívá na rány a zánětlivá kožní onemocnění, a to ve formě obkladů, případně mastí.