Rozmarýn lékařský

(Hluchavkovité)

Rosmarinus officinalis L.

(Lamiaceae)

Rosemary

Základní informace

Rozmarýn pochází z oblasti Středomoří, pěstuje se ve velkém ve Španělsku, Maroku a Jugoslávii. Pro pověst, že rozmarýna bystří paměť, stala se tato bylina znamením věrnosti milenců, některé nevěsty dokonce nosily rozmarýnové věnce. Rozmarýn by měl být součástí každé letní bylinkářské zahrady. V kuchyni nalézají využití pro saláty, květy jako ozdoba pokrmů, sušené listy do pečeného masa.
 
Španělé uznávali rozmarýn jako keř, který poskytl útočiště Panně Marii při cestě do Egypta. V minulosti se pálila v místnostech s nemocnými k pročistění vzduchu, v soudních síních se rozhazovala na zem, aby ochraňovala před žalářní horečkou. V době moru se nosila v oblastech zamořených morem, aby bylo možné k ní přičichnout. Ve středozemí se sušila překrytá mokrým plátnem, aby se prosytilo její vůní a chránilo tak proti molům.

Charakteristika

Rozmarýn je obecně velmi choulostivý. Je to stálezelený keřík, pěstovaný převážně jako pokojová rostlina. Dosahuje výšky 1-2 metrů. Listy jsou čárkovité, podvinuté, na líci lysé a na rubu stříbřitě chlupaté. Květy jsou růžové až růžovofialové, trubkovité. Semena jsou malá světlehnědá a olejnatá. Z rostliny se využívá převážně list.

Využití byliny

Hlavní účinnou složkou je silice (až 2,5 %), obsahující cineol, kafr, α-pinen, borneol a limonen. Dalšími látkami jsou třísloviny, hořčiny, flavonoidy, etc.
 
Listy se využívají k podpoře krevního oběhu, při bolestech u lidí s vyšším krevním tlakem, také pomáhají při trávení tuků, při bolestech kloubů a revmatických potížích. Pro své antiseptické účinky lze rozmarýn použít do kloktadel a ústních vod.