Všehojovec (Eleuterokok) ostnitý

(Aralkovité)

Eleuterococcus senticosus (L.) Moench

(Araliaceae)

Ussurian thorny pepperbush

Základní informace

Eleuterokok je řazen mezi ženšeny, jako jediný ovšem není řazen do rodu Panax (všehoj), ale Eleuterococcus (všehojovec). Někdy bývá v literatuře označován jako sibiřský ženšen. Pochází z východní Asie a jeho výhodou je rychlý růst (vytváří keřovité porosty), snadné rozmnožování a odolnost jak vůči chorobám (hlavně plísním), tak nepřirozeným klimatickým podmínkám.
 
Poprvé si vydobyl zájem západu díky sovětskému výzkumu. Vědci, kteří se touto rostlinou zabývali, vytvořili poprvé pojem „adaptogen“. Výzkum eleuterokoku byl využit ruskými kosmonauty, kteří začali eleuterokok využívat k vyrovnání se se stavem beztíže.

Charakteristika

Všehojovec je až 3 metry vysoký keř, jehož větve pokrývají světlé ostny. Listy jsou pětičetné, pilovité. Květy vyrůstají buď samostatně nebo v hroznech. Samčí a samičí květy se liší barevně

Využití byliny

Účinnými látkami jsou glykosidy označované dříve jako „eleuterosidy“. Od tohoto označení se ovšem již upouští.
 
Eleuterokok zvyšuje nespecifickým způsobem odolnost organizmu vůči vnějším nepříznivým vlivům. Obecně bývá řazen mezi léčivky s takzvaným adaptogenním účinkem, tedy působí proti stresu, vyvolanému zejména prostředím. Napomáhá regulovat hladinu cholesterolu a metabolizmus cukru. Často se doporučuje kombinovat s gikgo biloba, zvláště při dlouhém intenzivním studiu.
 
U chronických onemocnění, jako je pásový opar, mononukleóza, či chronický únavový syndrom napomáhá zvyšovat obranyschopnost a posilovat organizmus. Po konzultaci s lékařem se doporučuje také po prodělaném chirurgickém zákroku, případně po ozařování.